Axel Hellstenius na motivy románu Ingvara Ambjørnsena: Pokrevní bratři

Hra Chvála bláznovství je laskavou komedií, která odráží skutečný svět, život v němž je spíše hořko-sladký
než růžový. Tento text je půvabný nejen svým dějem, ale i způsobem vyprávění.

Je to příběh dvou klientů speciálního ústavu (možná psychiatrického, možná sociálního nebo mentálního),
kde si byli „odpočinout“ a po letech pobytu jsou propuštěni na zkoušku do samostatného života. Ten je plný
překvapivých situací, které pramení ze střetu s realitou ‚normálního‘ světa. Na jejich reakcích si však brzy
uvědomíme, že jeho normalita je ve své podstatě spíše relativní.

Způsob, jakým se vyrovnávají s poznáním strastí, ale i radostí života po letech, kdy z něj byli vyděleni, je až
dětinsky milý. Divák, který s nimi tento proces prožívá si je při tom musí zamilovat. Podstatu i povrchnost
věcí naší reality nám totiž nasvěcují právě svou jinakostí, která se může jevit jako bláznovství. Anebo je to
jen nepředpojatý pohled na svět bez ustálených vzorců a povrchních klišé? Dokázali bychom se ještě sami
takto dívat kolem sebe?

Chvála bláznovství je vlastně taková metafora lidského života od narození po dospělost. Budeme našim
hrdinům jistě přát, aby o své dětství nepřišli moc brzy a moc bolestně…

režie: Jiří Oberfalzer